Klárka Mášová

Co je Flare meter?

Flare meter je přístroj na přesnější určení stupně nitroočního zánětu. Hodnotí se jím zánětlivé zkalení tekutiny v přední komoře oka. Přistroj hodnotí toto zkalení výrazně přesněji než lékař
při mikroskopickém vyšetření.

Proč je pro nás Flare meter tak důležitý?

Díky přístroji lze zachytit i jemné změny, které jsou důležité při posouzení aktivity zánětu a např. i účinnosti léčby. Flare meter se používá především u chronických zánětů duhovky a zvlášť výhodný je při sledování aktivity přední uveitidy u dětských pacientů.

Pomozte nám získat finanční prostředky pro pořízení Flare meteru. Budeme vděčni za Vaši pomoc!

Klárka Mášová

Chtěla bych jednou řídit auto, ale moc to nevidím

Jmenuji se Klára a je mi 20 let. Ve třech letech mi určili juvenilní revmatoidní artritidu, která se u mě projevila uveální iridocyklitidou, což je zánětlivé postižení očí. První příznaky se začaly projevovat kolem druhého roku, kdy jsem začala přicházet o zrak. Nerozuměla jsem tomu, a ani vysvětlení, že přestávám vidět. Mluvit jsem dokázala jen s rodiči, byla jsem plachá k okolí, pohádky v televizi mě nezajímaly. A protože jsem se v domácím prostředí chovala přirozeně, nepřikládala tomu rodina větší význam. Pak se přidalo zvláštní uklánění hlavy a tím začaly vyšetření a na očním stanovení diagnózy.

Od tří do šesti let jsem prodělala dvanáct očních operací.

Zánět mi způsobil v obou očích šedý zákal a zonulární keratopatii. A pak sekundární zákaly, které se často vracely. V pravém oku už byl zánět v pokročilém stádiu, poškodil i sklivec a zůstalo mi jen zbytek zraku. Nasadili mi léčbu cyklosporinem a bolusy kortikoidů v infuzi, ale po nějaké době jsme přešla z kortikoidů na injekce Metoject. Tuhle léčbu mám doteď.

Po každé operaci následovalo cvičení na tupozrakost doma nebo v nemocnicích, kde mají speciální přístroje. Někdy jsme počítali vrácení zraku i na měsíce. Byla to nekonečná doba, ale vždycky se zrak vrátil. Bylo to pro mě náročné, protože jsem pořád něco musela – časté návštěvy lékařů, kapání do očí několikrát za den, někdy i v noci, léky a cvičení očí.

I přes handicap jsem se učila jezdit na kole, lyžovat, bruslit, plavat.

Přes léto jsme jezdily na hiporehabilitaci. Moc mě to bavilo. Ráda vzpomínám na Školku pro zrakově postižené a SPC ve Zlíně. Navštěvovala jsem ji nepravidelně tři roky. Paní učitelky si pamatuji dodnes i děti s různými příběhy, které měli třeba zalepené oko okluzorem stejně jako já. SPC mi umožnilo nástup do první třídy na základní škole. Postarali se se školou o vše potřebné včetně stolní lupy. Paní učitelka mě naučila komunikovat s ostatními dětmi v kolektivu. Všem patří velký dík.

Ve školním věku se šedý zákal a zonulární keratopatie postupně ustálily. Operace jsou už jen občasné. A už se nemusí oko cvičit, protože už je ustálené, fixované. Dlouhodobě mě ale trápil vysoký nitrooční tlak a možná ztráta zraku. Proto jsem v 10 letech prodělala operaci levého oka, kde mi úspěšně implantovali Ahmedovu chlopeň, která udržuje v oku optimální nitrooční tlak a zrak mi zachránili.

Bohužel v mých 14 letech jsem musela na stejnou operaci i s pravým okem. Tentokrát ale neúspěšně. Na pravé oko jsem v podstatě oslepla.

Momentálně je zrak již 6 let neměnný a nenastávají žádné další komplikace.

Prodělala jsem několik operací obou očí..Že můžu sama tento příběh napsat a vidět svět kolem nás vděčím vynikajícím lékařům, kteří o mně neustále pečují.